Domácí super skvělá lučina :-)

6. února 2014 v 20:09 | Z. |  Co nás zaujalo?
Nevím, jestli se na náš blog hodí zrovna recept, ale i kdyby se nehodil... tak pro tenhle skvělý musím udělat výjimku. Usmívající se Kdyby se tak všechno jídlo udělalo samo, jako tahle lučina... :D

Miluju lučinu... jsem schopná sníst na posezení celou samotnou kostičku a olizovat se u toho až za ušima. :-) Do nedávna jsem ji kupovala v obchodě a nelíbilo se mi, že je tak drahá... s tím je ale teď konec. :D Proč si neudělat lučinu doma, když je to tak jednoduché a bez práce?

 

Jak obstát v dnešním světě?

3. února 2014 v 23:25 | Z. |  Naše zážitky

... a nečumět při tom na všechno jak péro z gauče? Usmívající se

Už odmalička mám takový problém... dalo by se říct, že je to asi taková anatomická vada. Neumím sklopit uši. Možná by se vám mohlo zdát, že to ničemu nevadí, ale opak je pravdou. Způsobuje mi to bohužel nemalé potíže. Usmívající se

Umím si něco zapsat za uši (to zvládám hned několika způsoby- třeba normální propisovačkou, perem, fixem nebo dokonce i vodovkama nebo temperama Usmívající se), umím si sedět na uších, umím se zamilovat až po uši (a dokonce až na temeno hlavy a ještě dál Usmívající se) a taky občas mám za ušima... Ale sklopit uši? Jak se to sakra dělá?


Co s NEzávadným jídlem? No přece vyhodit, to je nejlepší řešení!

3. února 2014 v 12:10 | Z. |  Koho by to nenaštvalo?

Některé věci zní lidem dost absurdně...

Představte si třeba, že doma děláte zavařeniny a pak na skleničky píšete lihovkou rok a jaká to je marmeláda. Zamyslíte se a najednou zjistíte, že jste na pět skleniček místo jahody napsali hrušky. Co teď s tím? Napadne vás jediné řešení... všechny špatně popsané skleničky i s marmeládou hned VYHODÍTE do popelnice.

 


Láska je, když vám partner/ka utře v zimě nudli svojí rukavicí :-)

25. ledna 2014 v 13:17 | Z. |  Jak to bylo u nás?
Někdy se mi v dnešní době stává, že když slyším někoho vyprávět o svých vztazích nebo si čtu nějaké články, musím přemýšlet o tom, jestli je to vůbec ještě ta stejná láska, kterou znám já. Usmívající se Láska přece není něco, co trvá týden a pak najednou vyšumí... láska není být s někým jenom proto, abychom "někoho měli"... láska není zahledění do své vlastní důležitosti a nepoztradatelnosti... ani to není program k převychování partnera podle našich představ. Usmívající se

Pro mě je láska třeba:


Mimozemšťané žijí mezi námi!

19. ledna 2014 v 20:57 | Z. |  Co nás zaujalo?
Myslím si to minimálně já, Eliška ... a kanadský exministr obrany. :-)

Jak se z lidí stávají mimoňové? A hlavně... proč? :-)

10. ledna 2014 v 23:37 | Z. |  Koho by to nenaštvalo?
Zdá se vám taky chování některých lidí velmi záhadné a nevyzpytatelné? Mně taky, ale konečně jsem přišla na to, co za to může. Usmívající se Musím se s vámi o svůj poznatek podělit. Usmívající se

Potkali jste už někoho, kdo se choval dlouhou dobu mile, ale v nějaké nestřežené chvíli si na vás najednou vylil vztek? ... nebo vás z ničeho nic začal bezdůvodně buzerovat za věci, za které opravdu nemůžete?... nebo vás poslal úplně nečekaně do háje, i když jste mu nic neudělali? ... nebo vám zkazil den tím, že byl protivný až hanba? nebo... nebo... nebo?

... pokud jste alespoň na jednu z přechozích otázek odpověděli kladně, čtěte pozorně dále.

Věta, která člověka překvapí :-)

6. ledna 2014 v 20:27 | Z. |  Naše zážitky

Je určitě spousta vět, které dokážou člověka překvapit.. některé příjemně a některé naopak až moc nepříjemně. A některé věty jsou tak skvěle úsměvné a absurdní, že se o nich dá napsat celý článek... Usmívající se

Úúúúú vodníK.

6. ledna 2014 v 2:00 | Zuzka |  Jak to bylo u nás?

Kdy je nejlepší si založit blog? No přece na začátku prvního zkouškového, když má člověk spoustu práce s tím, aby se naučil na všechny možné zkoušky (a bohužel i na všechny nemožné, kterých je samozřejmě jako na potvoru víc :-) ). Je to dobrý pocit, když po celém dni marného učení je vidět nějaký výsledek- sice neplánovaný a stvořený v krátké pauze mezi tupým zíráním do monitoru a nadáváním na pitomé učitele, ale přece jenom nějaký. :-)

Jó, tak takhle nějak vypadá začátek našeho blogu. :-)

A proč jsme si ho založily? Nó, to by mě taky zajímalo. :-) Možná proto, že chceme něco sdělit světu... (naivní představa :-) ) nebo taky proto, že nás zajímá, jestli někde tady jsou i nějací další lidé, kteří by nám byli aspoň v něčem podobní. (Nějací mimozemšťani, co sem přilítli na zem z planet, kde byly všechny věci trochu jinak, a tak tu taky chodí a divně koukají na všechny ty nemožnosti, co se okolo nás dějou. :-) :-) :-) )... nebo zkrátka jenom proto, že se nám prostě chtělo. (nejpravděpodobnější možnost :-) )

Když člověk žije život, který je nějakým způsobem netypický, je škoda se o něj nepodělit s ostatními. :-) Tak jsme tady.

Doufám, že se vám tu s námi bude aspoň trochu líbit a... pak taky, že se vám tu bude aspoň trochu líbit. A ještě mimo to budeme vážně rády, když se vám tu s námi bude aspoň trochu líbit... :-)

(A vlastně... Co čekat na blogu, kde je úvodní článek až druhý v pořadí? :-) )
Z+E

Život Adèle

6. ledna 2014 v 1:56 | Elča |  Co nás zaujalo?
Měla jsem v plánu na našem novém blogu začít nějakým úvodním článkem. Tak snad to nevadí, že trochu přehodím to pořadí a napíšu ho až po tomhle článku. Tenhle článek totiž nepočká, musím ho napsat dokud ve mně přetrvává ten pocit. :-)

Včera jsme byly se Zuzkou v pražském Bio Oku na jednom skvělém filmu. Tak vám trochu povyprávím a třeba se rozhodnete na něj taky zajít. :-) A jestli jste z Prahy nebo tam máte blízko, tohle kino můžeme určitě doporučit. Ceny vstupenek jsou příznivé a já tomu kinu říkám, že je správňácké. :-D Je docela malé a můžete si vybrat z množství různých sedaček. Já jsem seděla v plážovém lehátku, Zuzka v takovém velkém polstrovaném křesle, prý je tam dokonce i auťák, do kterého si můžete sednout. Přiznám se, že toho jsem si tam nějak vůbec nevšimla. :-D Aspoň vidíte, jak kvalitní film to byl, když jsem si nevšimla auta mezi sedadly.


Kam dál